Tento článek se netýká pokročilých skoků, vypočítávání vzdáleností, ani parkuru stupně TT, ale je věnován jezdcům, kteří skákali prvně, nebo nikdy v životě.

Je jasné, že skákat nemůže jezdec začátečník, protože nekontroluje své ruce, ani sed a koně by rušil. Dejme tomu, že jste tedy pokročilý jezdec a chcete se naučit skákat. Tak tedy v první řadě si musíte pořídit pořádné ochranné vybavení, a tím jest přilba a skoková vesta, chránící páteř jezdce. V druhé řadě je, si zajistit hodného koně, který skáče přiměřeně bez velké rezervy. Jestliže najíždíte na překážku vysokou 50cm a koníček skočí 90cm, tak je tu pravděpodobnost, že spadnete. A koukali byste jak velká! No a pokud to koník haltuje (zapíchne to před překážkou), tak nejspíš přeskočíte překážku, ale bez koně.

Tak tedy jdeme na to. První překážky je dobré skákat z klusu, ale pohodlnější je skákání ze cvalu. Lépe se přizpůsobíte pohybu koně. Dejme tomu, že zvládáte pracovní sed, ruce máte v klidu, pata dole atd. Nejdřív si ale třmeny o 1 až 2 dírky zkraťte.

  •  Nájezd -  Pobídnete koně do klusu, jedete lehký sed, ruce posunete více dopředu. Když jste asi tak 2 - 3m před překážkou, zasednete a jedete pracovní. Těsně před překážkou opět zaujmete pozici lehkého sedu, abyste ve fázi odrazu nezůstali za pohybem. Zkušení jezdci jedou lehký sed při nájezdu, ale těsně před odskokem pevně zasednou a pobídnou koně holeněmi. Začátečník by se ale nezvládl včas zvednout, takže nedoporučuju. Já osobně to dělám tak, že najíždím v pomalejším cvalu, lehký sed, koně hezky držím, ale zároveň pobízím, aby nezpomalil do klusu. To v něm nashromáždí energii a cca dva cvalové skoky před překážkou povolím otěž a silně pobídnu, a i když nezasednu, tak silná pobídka a povolená otěž vypustí nashromážděnou energii koně vpřed a zvíře nemá jinou možnost, než energicky skočit.

  • Odskok - Kůň podsune záď, dopadne zadníma nohama, nejdříve se odrazí předníma, pak zadníma. Předek se zvedá, kůň pokrčí přední nohy. Vy, se ve správnou chvíli předkloníte nad krk koně a zvednete pozadí ze sedla. Nezvedejte se dřív než se kůň odrazí, ohrozili byste pak jeho rovnováhu. Ovšem pozdní zvednutí se ze sedla ohrožuje rovnováhu vás obou, nejen koně, a to tak, že kůň může zavadit zadní nohou o překážku a vy jste velikým obloukem odpáleni ze sedla. Takže vám nezbývá než to udělat správně. Podle výše odrazu se zvedáte ze sedla. Jestliže skáčete 100cm, určitě se zvednete víc, než když skáčete 50cm. Při malých skocích není nutné moc se zvedat, ani předklánět. Současně musíte posunout ruce dopředu, protože kůň v tuto chvíli natahuje krk a vy byste mu tahli za hubu. Nejlepší je ruce posunout vpřed po straně krku koně. Opovažte se držet se otěží abyste nespadli! Od toho máte kolena!!!
Takto by měl vypadat sed jezdce při malém skoku
Při skoku se jezdec musí dívat kupředu aby neměnil těžiště a nerušil tak koně.
Při takovémto skoku není nutné se koni pokládat až na krk. Tomu se říká skok před koněm, jezdkyně se předčasně a moc zvedla ze sedla.
Tady naopak vidíte sed za pohybem. Kůň je rušen v hubě tahem otěží a sed jezdkyně mu brání v snadném odrazu.
Tady již kůň překonává překážku metr vysokou a jezdkyně zaujímá perfektní lehký sed. Kůň si skok ztěžuje odlišným postavením končetin.
  • Let - v tuto chvíli je kůň všema čtyřma nohama nad zemí, když skáče malou překážku, může se dotýkat země jednou zadní a jednou přední nohou. Vy máte ruce neustále natažené dopředu, ještě pořád jste v lehkém sedu a pozadím se nedotýkáte sedla, ale svíráte koleny ostřejší úhel než při odrazu. To znamená, že máte zadnici těsně nad sedlem. Trup není též tolik předkloněn jako při odrazu.
Při překonávání malých překážek stačí udržovat trup jen lehce nad sedlem v lehkém předklonu. Ruce jsou natažené aby necukaly v hubě koně. Holeň by akorát mohla být o něco více vpředu.
Tady je kůň ve stejné fázi letu jako na předchozím obrázku, ale skáče metrovou překážku, takže je jeho pozice jiná. Jezdkyně je víc předkloněná trupem aby se sladila s pohybem koně.
Při skoku vyšším, je ve fázi letu lepší, když jezdec nesedí, ale pozadí udržuje nad sedlem.
  • Doskok - Toto je nejtěžší chvíle skoku. Kůň dopadne na přední nohy, záď je zvednutá, zvíře krčí zadní nohy. Vaše pozice se kapku změní. Ruce jsou natažené co to jde. Trup nezakláníte, jak se většina lidí domnívá, ale uzpůsobíte tak, abyste nerušili koně. Nejspíš budete lehce předkloněni. Než kůň dopadne předníma nohama na zem, musíte stát ve třmenech a udržovat pozadí daleko od sedla. Pak zlehka a ne plnou vahou usednete do sedla a úhel kolen k sedlu se zvětší. Tzn., že nohy natáhnete. Pokud to zvládnete, bylo by lepší, kdyby jste při doskoku do sedla vůbec nedosedali. Je to lepší jak pro vás, tak i pro koně, který bude mít menší zátěž na sedle. Při doskoku se většině začátečníků stává, že jsou odmrštěni na koňský krk a je to tím, že se posadili do sedla již ve fázi letu či odskoku. Záď koně vás pak vymrštila ze sedla.
Malý doskok není ani cítit, ruce jsou pořád natažené kupředu, váhu však neneseme v sedle, ale ve třmenech. Trup je většinou v lehkém předklonu.
Pokud se neshodnete s pohybem koně při dosednutí, bude lepší, když zůstanete stát ve třmenech.
Není pravda, že se při vyšším doskoku musí jezdec zaklonit. Může být i v předklonu, pokud mu to tak vyhovuje a neruší koně. Vlastně, když se zakloníte, tak rušíte rovnováhu koně, protože vaše těžiště se bude nacházet jinde než jeho a ještě je tu možnost, že kůň zadníma nohama o překážku zavadí.
Důležité je, aby jezdec,když kůň začne klesat, udržoval pozadí nad sedlem. Zvedající se koňská záď by mohla jezdce odstřelit. Když jezdcův zadek bude od sedla vzdálen, nebude mít do čeho sedlo narazit
Při doskoku velké překážky zůstaňte stát ve třmenech tak, aby se sedlo vašeho pozadí nedotklo. Sed na obrázku je ideální. V takovém případě nevadí, když máte patu vytaženou nahoru, protože si můžete lépe při doskoku stoupnout do třmenů. Při odrazu však mějte patu prošláplou vždy. Povšimnout si lze toho, jak se jezdkyně drží koleny, což je při vyšším skoku nezbytné pro udržení rovnováhy.

Tak, a tady vám předvedu sadu obrázků, jak by měl vypadat správný skok

  • Nejprve malá překážka 70cm:
Zde můžete vidět krásný lehký sed, jezdkyně jde nádherně s pohybem koně
Výborná pozice při doskoku, sed se nedotýká sedla, skok není ničem rušen. Jediná chyba kterou lze vytknout je, že pohled jezdkyně by měl směřovat vždy před sebe.
  • Větší překážka 120cm, tady se už pozice jezdkyně musí výrazně měnit:
  • A pro ještě lepší představu si dáme skok zepředu:
  • Zde můžete pozorovat profesionální jezdkyni ze stáje Opatrný a její výbornou techniku skoku při překonání oxeru.


Zde můžete pozorovat dokonalý sed při doskoku. Jezdkyně sedí přesně nad těžištěm koně, sedem koně neomezuje v překonání překážky zádí a hlavně si všimněte polohy holeně a paty. V takovéto poloze zajišťuje jezdkyni dokonalou rovnováhu a bezpečí.
  • Takhle to vypadá, když se jezdec nepředkloní a zůstane sedět v sedle. Je vyhozen ze sedla koňskou zádí, která ho odstřelila.

PROBLÉMY A NEPŘÍJEMNOSTI PŘI SKÁKÁNÍ

Při skákání je možné, že se stane nějaká nepříjemnost, která bude mít za následek jezdcův pád. Některé si tu vyjmenujeme.

Jakékoli odmítnutí skoku se nazývá neposlušnost. Ta může být provedena dvěma způsoby: Kůň cválá na překážku a v poslední chvíli si to rozmyslí a vyhne jí, přesně jako na obrázku. Kůň na obrázku vyhnul překážku mírně a plynule, někteří jiní koně uhnou prudce zničeho nic a jezdec letí ze hřbetu.

VYHNUTÍ PŘEKÁŽKY:

Kůň to haltne - štycne (zapíchne, zastaví). Nebezpečí tu hrozí několik. Za prvé může vletět až do překážky a poranit se, za druhé do překážky vletí jezdec. Pokaždé však nemusí následovat úraz, většinou jen malá odření. Ale stát se může lecos, jezdec si může natrhnout vazivo, vyrazit dech, může na něj spadnout překážka, proto je lepší nosit ochrannou vestu, která je tvrdá a chrání měkké vnitřní orgány jezdce a páteř.

ZASTAVENÍ PŘED SKOKEM neboli ŠTYCOVÁNÍ:

OHROMNÝ SKOK (JUMP, čte se džamp), říká se, že kůň hodil JUMPA.

To znamená, že kůň skočil mnohem více, než by musel. Často se to stává při přidupnutí, o kterém si povíme níže, ale není to pravidlem.V takových situacích je časté, že jezdec, očekávajíc malý skok, se málo předkloní a jak kůň vystřelí do vzduchu, jezdce to vezme s sebou, jezdec se vcucne do sedla a to jej pak při klesání vymrští na krk koně. Jezdkyně na obrázku naštěstí vše přežila bez úhony a situaci dobře zvládla, ačkoli to byl její první velký skok :)

PŘIDUPNUTÍ PŘED SKOKEM:

Kůň neskočil plynule, ale před překážkou třeba zpomalil nebo rychle ve zmatku rovnal nohy, protože mu nevyšel krok a výsledkem je to, že zpomalí dopředný pohyb, podřepne v zadních nohách a mohutně se odrazí a to i rameny, což jezdce často vyhodí do vzduchu. Pro jezdce je to velmi těžké usedět, jezdec často končí na zemi nebo na krku koně, můžu bohatě vyprávět :) Menší překážky, jako 90 cm překážka na obrázku, se ještě dá usedět, pokud jezdíte nějakou dobu, ale třeba přidupnutí na 170 cm překážce bývá jistý pád. Viděla jsem na vlastní oči, jezdkyně nekontrolovatelně vyletěla vzhůru a pak rovnou přes krk koně. Spadla z výšky několika metrů a odvezla jí sanitka...

 První obrázek přidupnutí na 90 cm a druhý obrázek krásný plynulý skok na 100 cm. Můžete vidět rozdíl především v postavení krku, kde důležité pro plynulý skok je krk natažený do luku a vyklenutý hřbet, což kůň na prvním obrázku nemá a už jen to značí, že skok nebude pro jezdce příjemný. Zadní nohy jsou moc pokrčené a připravené k mohutnému odrazu.

Velmi nepříjemné také je, když kůň překážku neodhadne a odskočí moc brzy nebo naopak moc pozdě. V prvním případě to jezdec nečeká a tudíž se správně nepřizpůsobí pohybu koně. Kůň si může navíc přidupnout, avšak tak či tak, pak jezdec končí na zemi nebo v lepším případě na krku koně. Naopak když kůň odskočí moc pozdě, tomu se říká PODBĚHNUTÍ, kůň nemá prostor pro plynulý skok, takže často zpomalí a pak se vymrští víc nahoru než dopředu a díky tomu ramena koně jezdce vynesou. Pak už záleží na tom, zda je jezdec na takové skákání zvyklý, v takovém případě to nějak zvládne, jako jezdkyně na obrázku, ovšem stane-li se to poprvé a na vyšší překážce, jezdec často vyletí velmi vysoko nad hřbet koně, dopadne zpět (nebo na zem) a ztratí rovnováhu a spadne taky. Kůň by se měl odrážet tak daleko, jak je vysoká překážka. Např. při skoku přes metr vysokou překážku by se měl odrážet metr daleko. Ale záleží o jaký typ překážky se jedná, toto platí pouze pro jednoduché kolmé skoky.

Zde předkládám sérii obrázků na 70 cm vysokém křížku, kde kůň odskakuje  moc blízko u překážky, akorát a moc daleko:

PODBĚHNUTÍ:

Zde krásná ukázka podběhnutí. Kůň se odráží příliš blízko u překážky, přehnaně natahuje na tak malém skoku krk a zadníma nohama se odráží vzhůru. Jezdkyně v této době nebyla zkušená ve skákání, takže její sed je na obrázku poněkud nekorektní, ale zvládla to a nespadla. Jistě tomu přispělo i přílišné položení se na krk koně a ramena koně při prudkém výskoku vzhůru neměla možnost jezdkyni odpinknout nad hřbet.

Tyto všechny nepříjemnosti se vyskytují převážně u koní, kteří nejsou trénovaní na parkury, ale skáče se s nimi jen občas nebo se teprve učí. Zkušený kůň většinou umí odhadnout správnou vzdálenost odskoku a staví se tělem tak, aby skok proběhl co nejplynuleji. Ovšem i mistr tesař se může utnout a i zkušený kůň sem tam udělá chybu. U nezkušených koní můžeme toto vše korigovat pomocnými odskokovými břevny položenými před překážkou. Pro koně podbíhající se břevno dá před překážku tak, aby za ní už kůň nemohl udělat ještě cvalový skok, ale je v takové vzdálenosti od překážky, že jej nutí odkočit správně. Naopak u koní odskakujících moc daleko se bariéra položí několik metrů před překážku tak, aby mu díky ní vyšel krok k překážce. 

Občas se naopak může stát, že očekáváte skok a kůň překážku místo toho jen přejde...

Každý člověk má jiný styl a vy si časem také vytvoříte ten svůj, ketrý vám bude vyhovovat nejvíc. Ale určitě musíte dodržovat jistá pravidla. Na obrázku vidíte, že povolování otěží může být trojího typu. A to: Buď rozevřete prsty a necháte otěž proklouznout nebo posunete ruku kupředu a kontakt udržujete napnutou otěží, a nebo posunete kupředu ruku celou a otěž necháte prověšenou. Začátečníkům doporučuju tu třetí možnost, protože při té první jim většinou otěž vyletí z ruky a při té druhé škubají koni za udidlo. Dále pak vidíte skvělý sed při hodně vysokém skoku při odrazu a také vidíte jak se jezdec nemá zaklánět při skoku malém a v jaké pozici mají být ruce. Správné je znázornění jezdcova těla přerušovanými čárami.

Vhodné jsou skoky v terénu. Vetšinou nebývají příliš vysoké a je to příjemné zpestření vyjížďky.

-->